Jak jsem se stala mámou
Budeme tři. Když jsem naposledy napsala tuhle větu, rozpoutala jsem ve svém okolí bouři různorodých reakcí od radostných přes překvapené až k naprosté panice.
A to jsme si tenkrát jenom pořídili kočku. Dneska je tu s námi krásné tři roky a má se přímo královsky. Jenom už není jediná.
Jsou to dva měsíce, co se při východu slunce narodilo další malé slunce, kolem kterého se od té doby točí celý náš svět. Naše Thea.
Celé se to seběhlo docela rychle. Loni v létě jsme se ze dne na den rozhodli, že prodáme byt a koupíme dům. Půl roku probíhala rozsáhlá rekonstrukce a my jsme si řekli, že z pokoje vedle ložnice by mohl časem být dětský pokoj. Když jsme se pak na začátku roku stěhovali, už jsem byla těhotná. Co se důležitých životních událostí týče, jsme zkrátka rychlíci. A vždycky to vážně stojí za to!
Takže jsem máma. Nikdy bych nečekala, že to řeknu, ale dítě vám obrátí svět vzhůru nohama. Navenek se zdá být všechno při starém, až na to, že nechodíte do práce, nepijete alkohol a když už se někde objevíte, tak s sebou máte kočárek. Ale uvnitř… Celý mindset, podle kterého doteď fungoval váš život, se změní přesně ve chvíli, kdy poprvé držíte v náručí toho malinkatého tvora, který ve vás dlouhých (někdy nekonečných) devět měsíců rostl. Vaše dítě.
Dalo by se říct, že jsem vlastně na začátku. Ale dá se to vůbec takhle paušalizovat? Zkrátka jsem v tom. Až po uši. Mám spoustu očekávání, otázek a strachů, lecco mě jistě překvapí či zaskočí, ale věřím, že to dokážu. Dokážu být dobrá máma a užít si každý den na 101%. Čas totiž neúprosně letí a žádný z těch dní už se nikdy nebude opakovat.
Komentáře vytvořeny pomocí CComment