Příští zastávka je na znamení

Za ty tři roky, co jsem v Praze napořád, na mě kdekoliv, kam se mé životní cesty stočily, vždycky alespoň jedna zastávka na znamení čekala. 
Úplně přesně si pamatuji na tu první. Jela jsem zrovna na pracovní pohovor, celá vyklepaná jsem si říkala, co mě tam asi čeká a jestli vůbec má cenu tam chodit, když v tom autobus oznámil, že ta moje zastávka je na znamení. Úplně mě to rozložilo a celá vyšašená jsem volala Tomášovi, co že mám dělat, jak se jako dostanu ven. To červené tlačítko s nápisem stop jsem totiž považovala za tlačítko krajní nouze. Každopádně mě můj muž jako vždy zachránil a ujistil mě, že je to skutečně právě to červené tlačítko, které mě z autobusu vysvobodí. Takže jsem ho zmáčkla, autobus zastavil, dveře se otevřely a já tu práci nedostala. Později jsem ale v té samé firmě dostala práci ještě lepší.. Někdy se holt vyplatí počkat. :)

Od této veselé příhody už uplynula nějaká doba a já za tu dobu už několikrát změnila kurz. Skutečnost, že kamkoliv se dlouhodobě hnu, tam je nějaká další "na znamení", mě uklidňuje. Paradoxně se mi několikrát stalo, že jsem ji prostě přejela, což člověka zrovna dvakrát nepotěší a rozhodně v té situaci není klidný, ale to, že tam nějaká je, ve mně vzbuzuje pocit, že jdu správným směrem.

Jo a přiznám se, že se taky občas škodolibě bavím tím, že někteří cestující reagují podobně jako já poprvé...ale když už jsou fakt bezradní, vždycky včas zasáhnu. Akorát jednou, to jsem zrovna nedávala pozor, jedna paní zmáčkla místo červeného tlačítka bílé. Autobus zastavil, přilít řidič a hrozně ji sprdnul. Přitom je to logický - na červenej drát se taky nikdy nemá sahat...Jediné, co nasvědčovalo tomu, že to bílé nebude to pravé, byla skutečnost, že se nacházelo nad dveřmi, kam bych třeba já ani náhodou nedosáhla. Ale co, stane se... Aspoň řidič jednou opustil svou komfortní zónu v kukani. 

Když úplně opustím svět autobusů, značek a červených tlačítek s nápisem stop, říkám si, že je to vlastně pořád o tom samém. Pořád dokola. Ať už se rozhoduji nad tím, kam půjdu na kafe, nebo třeba jestli odejít či neodejít z práce, skoro vždycky to tam je. To něco, co mi říká jdi, jdi a přesně tak to udělej. Někdo tomu říká osud, někdo intuice...Já tomu nijak neříkám, protože slovo osud je pro mě dost neuchopitelné a intuice je podle mě ještě něco trochu jiného (ta mi většinou spíš říká, že něco dělat nemám). Je to prostě TO. To, kvůli čemu si sedám právě na tohle místo a né na x dalších. To, kvůli čemu jedu dneska raději vlakem. To, co ví vždycky všechno líp než já. To, co čas od času záměrně neposlechnu a pak se nestačím divit.

 

Taky TO tak máte?

 

Pin It

Komentáře vytvořeny pomocí CComment

  • Vše
  • Cestou Necestou
  • Dumkyžalky
  • MadME
  • MadMYvšichni
  • MY2
  • Svatba
  • Číčoviny
  • Výchozí
  • Dle názvu
  • Dle data
  • Náhodně
  • ...

    15. 2. 2018 18:08:47
    Člověk se zkrátka nezavděčí všem. Troufám si říct, že skoro nikdy. A to skoro si nechávám do nějaký pohádky, kterou budu jednou vymýšlet pro svoje děti. 
    Zobrazit více
  • ......

    6. 1. 2018 11:37:20
    HYGGE. Tohle slovo jsem slyšela poprvé den před Vánoci z úst mojí mámy. Během těch pár dní to bylo nejfrekventovanější slovo vůbec. Všechno bylo „HYGGE“ a bylo potřeba to neustále zdůrazňovat. Jsem zvídavý tvor, takže jsem se zajímala, co že to vlastně je. Spokojila jsem se s málem, tedy s tím, že je
    Zobrazit více
  • Cestovní horečka

    29. 6. 2017 18:16:00
    Za dva týdny mizíme a já se už teď nemůžu dočkat. Nejraději už bych začala balit. 
    Zobrazit více
  • Za ty tři roky, co jsem v Praze napořád, na mě kdekoliv, kam se mé životní cesty stočily, vždycky alespoň jedna zastávka na znamení čekala. 
    Zobrazit více
  • Kdy skončilo jaro?!

    28. 5. 2017 20:49:27
    Mám takový pocit, že letošní jaro bylo snad nejkratší ze všech jar, co jsem kdy zažila. Protože pokud mi chce někdo tvrdit, že přece jaro ještě je, když se smažím na sluníčku v plavkách a ten můj blázen se dokonce koupe (!), musím nesouhlasit.
    Zobrazit více
  • Dnešní večer měl být parádní. Tomáš odjel do Plzně a my s Bridget jsme si plánovaly romantický večer ve dvou. 
    Zobrazit více
  • Vzpomínka na Londýn

    25. 4. 2017 12:19:38
    Patnáct hodin, čtyři různé dopravní prostředky, devět přestupů, dvanáct nachozených kilometrů a dvoje totálně promočené boty.
    Zobrazit více
  • Na apríla jsem poznala další kousek světa. Vydali jsme se s bráchou na víkendovku do Amsterdamu. A byla to fakt jízda!
    Zobrazit více
načíst další drž klávesu SHIFT aby se načetly všechny články načíst všechny

O mně

Jmenuji se Leontýna a už několikrát jsem ve svém životě spadla na hlavu, nebo se do ní aspoň pořádně praštila. Jsem tedy praštěná a nahlavupadlá a můj život v tom jede se mnou. Každý den narazím na něco, co mě rozesměje, velmi často to bývám i já sama. Baví mě pozorovat svět kolem sebe a lidi v něm. Baví mě vnímat jejich životní příběhy a poznávat jejich povahy. Vzhledem k tomu, že někdy nepoznávám ani sama sebe, věřte, že mám o zábavu postaráno.


Kontaktní formulář


Jméno:*
E-mail:*
Předmět:*
Zpráva:
Prosím potvrďte:

Nový článek na e-mail