Znovu mezi živými
Sláva. Konečně se mi podařilo probudit se z nekonečného zimního kómatu, které pomalu ale jistě začínalo přerůstat v existenční krizi.
A přitom stačí jen trochu toho sluníčka, které probudí, povzbudí a zahřeje. Vždycky jsem věděla, že mi hezké počasí dobíjí baterky, ale že to umí až tak dobře, to jsem zjistila až letos. Ani nevím, jak dlouho jsem byla mimo... Začalo to asi s rozjezdem LETNÍHO semestru (který začal v ÚNORU). Po skvělém minulém semestru mi tenhle od začátku připadá postavený na hlavu. A taky strašně rychlý. Ještě jsem se ani nevzpamatovala a už mám mít hotové seminárky, protože za měsíc konec....a zkouškový...a zařiďte si firmu na praxi, nebo vám nějakou přidělíme...a vy a vy musíte přejmenovat bakalářku, protože jí máte zaměřenou na školy, a to nesmíte!!....atd...atd...atd... a PRÁÁSK! Fakt mi z toho několikrát málem bouchly saze. I když tu bakalářku jsem teda řešit nemusela, protože mám jiný téma, lepší. Ale jde tak trochu o princip, žejo... No a čím víc člověk řeší školu, tím méně času a trpělivosti zbývá na práci.. A čím víc je práce, tím je člověk protivnější a otrávenější...
No a najednou je tu konec března a já s otevřenou náručí vítám změnu času, kterou obecně považuji za zbytečnost. Ráno se nějak vykopu a vstanu, přes den si užívám, že svítíčko sluní a zpívačci ptáčkují, přijíždím domů za světla a zbývá mi energie na to, abych ještě něco udělala. (Né jako v zimě, kdy jsem hned po odložení kabátu usínala vestoje.) Sice ještě nemám hotovou ani půlku seminárek, ale vrátilo se mi pozitivní myšlení a naděje, že je ještě času dost a v pohodě to zvládnu. A můžu hrdě prohlásit, že moje jarní oblečení, které jsem tahala už od půlky února, abych přivolala jaro, a díky kterému jsem byla před týdnem nemocná, asi fakticky něčemu pomohlo.
VÍTÁM TĚ, JARO!! <3
Jiří Žáček
Březen
Březnová noc je přetichá
jak duše lesních zvířat.
Má zimní srst už pelichá.
Čeká nás jarní výřad.
Komentáře vytvořeny pomocí CComment