Holčičí mejdan

Tomáš měl minulou středu firemní večírek a tak jsme se s Bridget rozhodly pro dívčí párty.

Přemýšlím, jak dlouho jsem jí neřekla Bridget... Dlouho. Začínám se bát, aby z nás třeba časem netrpěla poruchou osobnosti. Před chvílí, zrovna když mi rozcupovala nejhezčí papírovou vločku, zařvala jsem na ní "Micino, ty tygře", posledních pár dní jí ráno zdravím slovy "dobré ráno beruško", odpoledne se ptám, jak se má "můra můratá" a už několikrát jsem si všimla, že jí oba s Tomášem nezávisle na sobě říkáme "Myško".. já na jejím místě bych v tom měla pěknej bordel.

Zpět k naší párty. Tomáš mi svou nepřítomností dokonale nahrál k dokončení velkolepého díla v podobě domácího adventního kalendáře. Ňamky byly nakoupený, stačilo je jen napytlíčkovat, ozdobit nástěnku a hotovo. Nečekala jsem, že z toho bude práce na několik hodin a na několik skleniček vína. (Pitomý vločky v jedné místnosti s tím naším zvířetem zkrátka nejdou dohromady.) Ale mám hotovo. Tomáš najde po příchodu domů na místě nástěnného kalendáře kalendář adventní.

kalendář postcard

Což mi připomíná, že vzhledem k tomu, že i kočka dnes dostala svůj speciální adventní kalendář, já jsem v téhle rodině jediná, která nejspíš vostrouhá. Nezbývá než doufat, že se Tomáš rozdělí. (Vlastně ne.. K mikuláši dostanu novou nabíječku na notebook, kterou Tomáš před večírkem naháněl v Holešovicích. Ta stará mi dneska ve škole shořela a vyhodila pojistky. Jo, byla to sranda, ale o tom jindy...)

Po adventním kalendáři mělo následovat cukroví. Konkrétně zpracování dvou připravených těst a zaděláno dvou dalších. Těsta jsem vyndala z lednice a nechala povolit. Pak jsem s hrůzou zjistila, že nevím, který je který.. (Doteď se vidím a slyším, jak jsem Tomášovi naléhavě a důrazně vysvětlovala, že v lednici je těsto na rohlíčky a těsto na linecký a že na ně nemá raději vůbec sahat, aby mi to nepopletl.) Takže jsem ty dva identické válce v pytlíkách hodila zase zpátky.

15319496 10202410786428864 441619274 n

Víno ubývalo, únava rostla..., tak jsem si na chvilku lehla. Vzbudila mě kočka a to velmi originálním způsobem - sedla mi na hlavu. Uznala jsem, že je čas jít spát. Došla jsem do ložnice, sbalila jsem polštáře a peřinu a přestěhovala je do obýváku na gauč. Nerada totiž spím v ložnici, když jsem sama doma. Přímo u postele máme obrovské rohové okno do kterého naráží vítr a to mě děsí. Normálně si beru jako bodyguarda notebook s filmem, který nahlas pustím a doufám, že usnu dřív, než skončí. Počítač byl ale vybitý a nabíječka vybouchnutá a mobil byl jako bodyguard v dané chvíli silně nedostačující. Nezbývalo než se přestěhovat "ke kočce".

Spalo se nám spolu náramě, Bridget zalehla vedle mě a předla. Hezky hřála, takže je možné, že jsem předla taky. Z našeho synchronizovaného předení nás ve tři ráno vytrhl zvonek. Zapomněla jsem totiž klíče zevnitř v zámku a Tomáš se nemohl dostat domů. Přišel ve velmi dobré náladě a vyprávěl mi zážitky z firemního večírku. Když jsem po deseti minutách zjistila, že jsem už dokonale vzhůru, vypravěč zalehl na svoji polovinu gauče a okamžitě usnul. Snažila jsem se tedy znovu zabrat, ale šlo to těžko. Když jsem konečně znovu usnula, Bridget se rozhodla vstávat a tancovat mi na hlavě. Několikrát jsem ji odehnala či odhodila stranou, ale pak jsem to vážně vzdala.

Z naší večírkové středy jsem se vzpamatovávala z nás všech nejdéle. Tomáš se odpoledne dospal, Mourková spí pořád a já blázen jsem ještě ve čtvrtek večer do jedenácti pekla cukroví. Ale co. Ať žije předvánoční pohoda. :)

Pin It

Komentáře vytvořeny pomocí CComment

  • All
  • Cestou Necestou
  • Dumkyžalky
  • MadME
  • MadMYvšichni
  • MY2
  • Mámamámám
  • Svatba
  • Číčoviny
  • Výchozí
  • Dle názvu
  • Dle data
  • Náhodně
  • Jak jsem se stala mámou

    12. 12. 2019 21:51:57
    Budeme tři. Když jsem naposledy napsala tuhle větu, rozpoutala jsem ve svém okolí bouři různorodých reakcí od radostných přes překvapené až k naprosté panice.
    Zobrazit více
  • ...

    15. 2. 2018 18:08:47
    Člověk se zkrátka nezavděčí všem. Troufám si říct, že skoro nikdy. A to skoro si nechávám do nějaký pohádky, kterou budu jednou vymýšlet pro svoje děti. 
    Zobrazit více
  • ......

    6. 1. 2018 11:37:20
    HYGGE. Tohle slovo jsem slyšela poprvé den před Vánoci z úst mojí mámy. Během těch pár dní to bylo nejfrekventovanější slovo vůbec. Všechno bylo „HYGGE“ a bylo potřeba to neustále zdůrazňovat. Jsem zvídavý tvor, takže jsem se zajímala, co že to vlastně je. Spokojila jsem se s málem, tedy s tím, že je
    Zobrazit více
  • Cestovní horečka

    29. 6. 2017 18:16:00
    Za dva týdny mizíme a já se už teď nemůžu dočkat. Nejraději už bych začala balit. 
    Zobrazit více
  • Za ty tři roky, co jsem v Praze napořád, na mě kdekoliv, kam se mé životní cesty stočily, vždycky alespoň jedna zastávka na znamení čekala. 
    Zobrazit více
  • Kdy skončilo jaro?!

    28. 5. 2017 20:49:27
    Mám takový pocit, že letošní jaro bylo snad nejkratší ze všech jar, co jsem kdy zažila. Protože pokud mi chce někdo tvrdit, že přece jaro ještě je, když se smažím na sluníčku v plavkách a ten můj blázen se dokonce koupe (!), musím nesouhlasit.
    Zobrazit více
  • Dnešní večer měl být parádní. Tomáš odjel do Plzně a my s Bridget jsme si plánovaly romantický večer ve dvou. 
    Zobrazit více
  • Vzpomínka na Londýn

    25. 4. 2017 12:19:38
    Patnáct hodin, čtyři různé dopravní prostředky, devět přestupů, dvanáct nachozených kilometrů a dvoje totálně promočené boty.
    Zobrazit více
načíst další drž klávesu SHIFT aby se načetly všechny články načíst všechny

O mně

Jmenuji se Leontýna a už několikrát jsem ve svém životě spadla na hlavu, nebo se do ní aspoň pořádně praštila. Jsem tedy praštěná a nahlavupadlá a můj život v tom jede se mnou. Každý den narazím na něco, co mě rozesměje, velmi často to bývám i já sama. Baví mě pozorovat svět kolem sebe a lidi v něm. Baví mě vnímat jejich životní příběhy a poznávat jejich povahy. Vzhledem k tomu, že někdy nepoznávám ani sama sebe, věřte, že mám o zábavu postaráno.


Kontaktní formulář


Jméno:*
E-mail:*
Předmět:*
Zpráva:
Prosím potvrďte:

Nový článek na e-mail