Od včera bydlíme u naší kočky...

...a to doslova. Když jsme si ji včera vyzvedávali, naivně jsem se bála toho, že bude smutná, že ji bereme pryč od mámy a že u sebe nebude mít sourozence. Kdepak.

Ve skutečnosti stihla frajerka během včerejšího večera prošmejdit a prozkoumat kumbál, koupelnu i "obývací kuchyň" a taky si nás parádně povodila při hře, kterou jsem nazvala "najdi kotě". Našla nějaký vlez do gauče, ve kterém se schovává a má z nás srandu. Lezli jsme po kolenou jako blbouni, mohli jsme se učičíovat, NIC. Vrtá mi to hlavou tak, že ten gauč snad jednou rozeberu, jen abych na to přišla.

Ráno dostala madam jídlo a my jsme se odporoučeli do práce. Pracovní doba byla nekonečná. Každou chvíli jsme se s Tomášem bombardovali zprávama typu "Co si myslíš, že se asi doma děje?" Můj muž je vtipálek a tak si přisadil ještě článkem z internetu na téma "10 věcí, které dělá vaše kočka, když je sama doma", nebo tak nějak... Byla jsem tak nervní, že jsem z autobusu domů skoro běžela.

A ono nic. Byt byl v naprosto stejném stavu jako ráno, když jsme ho opouštěli, a kočka nikde...pod gaučem. Vylákala jsem jí ze skrýše, abych jí pochválila a pomazlila, holku jednu šikovnou. To šlo dobře, ale jen chvíli. Pak si totiž prdla. Pekelně! Nikdy bych nevěřila, že něco tak malýho a roztomilýho může tak strašně smrdět. Ale stejně je to ňůńa...

Chvíli jsme si hrály a já se pak zvedla a šla vařit večeři. Jenže to se paní nelíbilo. Seděla mi u nohou a řvala na mě tak dlouho, dokud jsem nepřestala a nešla si s ní hrát. Takže jsem střídavě krájela papriky a házela chrastící a zvonící míček. Po asi dvaceti minutách tohohle maratonu mě zachránil zvuk klíče v zámku. Tomáš se vrátil z práce. Micina se na něj okamžitě přilepila.

Několik hodin tu na něm spala. Dohadovali jsme se jestli tak nahlas přede, nebo regulérně chrápe jako starej chlap. Těžko říct. Před chvílí Tomáše seřvala za to, že se před ní zavřel na záchodě (ke mně se odpoledne vetřela, nic jí nesmí ujít), a teď tu lítá po bytě a honí zvonící míček. Pomalu začínáme uzavírat sázky na to, kdy ten malej tygr pronikne do ložnice, do který od včera skoro ani nechodíme, jen aby tam nevlítla a neválela se nám v posteli.

Takže. Naše milá Bridget Mourková, vítám tě ve smečce! A zároveň ně rovnou pro jistotu jmenuju šéfem... Stejně už ses pasovala. Jsi úžasná!!! :)

 

P61107 185921

 

 

 

 

 

Pin It

Komentáře vytvořeny pomocí CComment

  • All
  • Cestou Necestou
  • Dumkyžalky
  • MadME
  • MadMYvšichni
  • MY2
  • Mámamámám
  • Svatba
  • Číčoviny
  • Výchozí
  • Dle názvu
  • Dle data
  • Náhodně
  • Jak jsem se stala mámou

    12. 12. 2019 21:51:57
    Budeme tři. Když jsem naposledy napsala tuhle větu, rozpoutala jsem ve svém okolí bouři různorodých reakcí od radostných přes překvapené až k naprosté panice.
    Zobrazit více
  • ...

    15. 2. 2018 18:08:47
    Člověk se zkrátka nezavděčí všem. Troufám si říct, že skoro nikdy. A to skoro si nechávám do nějaký pohádky, kterou budu jednou vymýšlet pro svoje děti. 
    Zobrazit více
  • ......

    6. 1. 2018 11:37:20
    HYGGE. Tohle slovo jsem slyšela poprvé den před Vánoci z úst mojí mámy. Během těch pár dní to bylo nejfrekventovanější slovo vůbec. Všechno bylo „HYGGE“ a bylo potřeba to neustále zdůrazňovat. Jsem zvídavý tvor, takže jsem se zajímala, co že to vlastně je. Spokojila jsem se s málem, tedy s tím, že je
    Zobrazit více
  • Cestovní horečka

    29. 6. 2017 18:16:00
    Za dva týdny mizíme a já se už teď nemůžu dočkat. Nejraději už bych začala balit. 
    Zobrazit více
  • Za ty tři roky, co jsem v Praze napořád, na mě kdekoliv, kam se mé životní cesty stočily, vždycky alespoň jedna zastávka na znamení čekala. 
    Zobrazit více
  • Kdy skončilo jaro?!

    28. 5. 2017 20:49:27
    Mám takový pocit, že letošní jaro bylo snad nejkratší ze všech jar, co jsem kdy zažila. Protože pokud mi chce někdo tvrdit, že přece jaro ještě je, když se smažím na sluníčku v plavkách a ten můj blázen se dokonce koupe (!), musím nesouhlasit.
    Zobrazit více
  • Dnešní večer měl být parádní. Tomáš odjel do Plzně a my s Bridget jsme si plánovaly romantický večer ve dvou. 
    Zobrazit více
  • Vzpomínka na Londýn

    25. 4. 2017 12:19:38
    Patnáct hodin, čtyři různé dopravní prostředky, devět přestupů, dvanáct nachozených kilometrů a dvoje totálně promočené boty.
    Zobrazit více
načíst další drž klávesu SHIFT aby se načetly všechny články načíst všechny

O mně

Jmenuji se Leontýna a už několikrát jsem ve svém životě spadla na hlavu, nebo se do ní aspoň pořádně praštila. Jsem tedy praštěná a nahlavupadlá a můj život v tom jede se mnou. Každý den narazím na něco, co mě rozesměje, velmi často to bývám i já sama. Baví mě pozorovat svět kolem sebe a lidi v něm. Baví mě vnímat jejich životní příběhy a poznávat jejich povahy. Vzhledem k tomu, že někdy nepoznávám ani sama sebe, věřte, že mám o zábavu postaráno.


Kontaktní formulář


Jméno:*
E-mail:*
Předmět:*
Zpráva:
Prosím potvrďte:

Nový článek na e-mail