Od včera bydlíme u naší kočky...
...a to doslova. Když jsme si ji včera vyzvedávali, naivně jsem se bála toho, že bude smutná, že ji bereme pryč od mámy a že u sebe nebude mít sourozence. Kdepak.
Ve skutečnosti stihla frajerka během včerejšího večera prošmejdit a prozkoumat kumbál, koupelnu i "obývací kuchyň" a taky si nás parádně povodila při hře, kterou jsem nazvala "najdi kotě". Našla nějaký vlez do gauče, ve kterém se schovává a má z nás srandu. Lezli jsme po kolenou jako blbouni, mohli jsme se učičíovat, NIC. Vrtá mi to hlavou tak, že ten gauč snad jednou rozeberu, jen abych na to přišla.
Ráno dostala madam jídlo a my jsme se odporoučeli do práce. Pracovní doba byla nekonečná. Každou chvíli jsme se s Tomášem bombardovali zprávama typu "Co si myslíš, že se asi doma děje?" Můj muž je vtipálek a tak si přisadil ještě článkem z internetu na téma "10 věcí, které dělá vaše kočka, když je sama doma", nebo tak nějak... Byla jsem tak nervní, že jsem z autobusu domů skoro běžela.
A ono nic. Byt byl v naprosto stejném stavu jako ráno, když jsme ho opouštěli, a kočka nikde...pod gaučem. Vylákala jsem jí ze skrýše, abych jí pochválila a pomazlila, holku jednu šikovnou. To šlo dobře, ale jen chvíli. Pak si totiž prdla. Pekelně! Nikdy bych nevěřila, že něco tak malýho a roztomilýho může tak strašně smrdět. Ale stejně je to ňůńa...
Chvíli jsme si hrály a já se pak zvedla a šla vařit večeři. Jenže to se paní nelíbilo. Seděla mi u nohou a řvala na mě tak dlouho, dokud jsem nepřestala a nešla si s ní hrát. Takže jsem střídavě krájela papriky a házela chrastící a zvonící míček. Po asi dvaceti minutách tohohle maratonu mě zachránil zvuk klíče v zámku. Tomáš se vrátil z práce. Micina se na něj okamžitě přilepila.
Několik hodin tu na něm spala. Dohadovali jsme se jestli tak nahlas přede, nebo regulérně chrápe jako starej chlap. Těžko říct. Před chvílí Tomáše seřvala za to, že se před ní zavřel na záchodě (ke mně se odpoledne vetřela, nic jí nesmí ujít), a teď tu lítá po bytě a honí zvonící míček. Pomalu začínáme uzavírat sázky na to, kdy ten malej tygr pronikne do ložnice, do který od včera skoro ani nechodíme, jen aby tam nevlítla a neválela se nám v posteli.
Takže. Naše milá Bridget Mourková, vítám tě ve smečce! A zároveň ně rovnou pro jistotu jmenuju šéfem... Stejně už ses pasovala. Jsi úžasná!!! :)
Komentáře vytvořeny pomocí CComment