Rhodos: den za dnem, část druhá
Konečně jsem zdárně dopsala a nahrála zbytek vyprávění o naší krásné horké dovolené. :)
Den čtvrtý: pátek 1. července
Čekala nás dloouhá cesta na nejjižnější bod ostrova. Jelikož jsme bydleli na severu, pojali jsme to jako celodenní výlet. Cílem výpravy byla pláž Prasonisi, která je často turisty přezdívána jako Polibek dvou moří. Je totiž místem, kde se čas od času slévá Středozemní moře s mořem Egejským. Z filozofického hlediska by se tedy dalo polemizovat, kdy ta pláž je a kdy není.. Ale do toho bych se nezavrtávala.
Jaké to tam bylo? Na jedné straně nás čekala masakrální koupačka mezi kitery v Egejském moři, vlnolbití, při kterém máte po dvaceti minutách ve vodě co dělat, abyste vylezli ven a neupadli do bezvědomí. Párádní zážitek!! (Kiting vypadal lákavě, ale neměli jsme odvahu. Možná příště..) No a na straně druhé trochu nuda v moři Středozemním, kde se koupaly rodiny s malými dětmi, neb hladina se skoro nehnula. Také se tam vyskytovalo pár nadšenců, kteří se oddávali windsurfingu. To jsme teda taky nezkoušeli, ale v minulosti už jsem měla tu čest a je to taky super.
Výlet za touto krásnou pláží rozhodně doporučuji, už jenom proto, že se můžete v prostoru jednoho kilometru čtverečního vykoupat během deseti minut ve dvou mořích.
Jediným errorem tohohle krásného dne je skutečnost, že máme fotky jenom z mobilu, protože NĚKDO zapomněl večer přendat paměťovku z počítače zpět do foťáku, když dostahoval fotky Tomášových nohou v zakázané vodě, aby je poslal se srdečnými pozdravy celé rodině. Jo, byla jsem to já...
Cestou zpátky jsme dostali chuť na něco pořádného a dobrého, takže špagety s hotovou omáčkou v naší ubykaci jsme zavrhli. Zastavili jsme se v jedné z místních restaurací zvané Billy´s Place. Vybrali jsme právě tuhle, protože byla první, kterou nám poradil strejda Google. A dodnes mu děkuji, byla to mňamka. Tomáš vsadil na jistotu a dal si gyros. Je pravda, že neprohloupil, protože takovou nálož jsem asi ještě neviděla. Měla jsem tu čest ochutnat a byl moc dobrej. Já jsem chtěla ochutnat něco řeckého, co nedostanu na každé hlavní třídě, tak jsem si objednala pokrm zvaný Mousaka (česky asi musaka?). Na talíři to vypadalo jako lasagne a malililinko se jim to podobalo i chuťově. Byl to vlastně bešamel zapečený s mletým masem, lilkem a něčím, co chutnalo jako rozmixovaná cizrna. Tu tedy zrovna v lásce nemám, ale v téhle kombinaci to chutnalo skvěle. Zvláštní je, že od babičky domorodců jsem se později dozvěděla, že cizrna se do mousaky nedává. Tak nevím, co to bylo. Ale jak říkám, bylo to mňamózní!!
No.. Přecpaní a ucestovaní jsme se vrátili domů a spali a spali a spali. :)
Den pátý: sobota 2. července
V sobotu jsme nedělali nic. Vyhlásili jsme si sanitární den. Sluníčko už jsme nemohli ani vidět, tak jsme se zabarikádovali v domečku a ohulili klimatizaci. Kolem poledne jsme se akorát vydali na nákup, protože jsme se dohodli s našimi domorodci, že se u nás večer zastaví na grilovačku. Maso, o jehož vhodnosti ke grilování jsem docela pochybovala, jsem posléze alespoň na těch pár hodin naložila a nicnedělání mohlo pokračovat.
Večer byl moc přijemný. Povídali jsme si o turismu, ze kterého ostrov žije, o Praze a o Vánocích. Na ty jsem zavedla řeč já, protože mě hrozně baví porovnávat, jak se v jiných zemích oslavy liší... Bylo mi řečeno, že dělají totéž, co děláme teď. Tedy že grilují, popíjejí a klábosí. Zvláštní. Nemám nic proti grilování, ale slavnostní atmosféra Vánoc by mi asi chyběla. Maso nakonec bylo překvapivě dobré, ochutnala jsem taky skvělou domácí mousaku, takže jsem měla srovnání, a taky jsem dostala ochutnat typické pití domorodců - Ouzo. To už bylo horší.. Chutnalo to jako pendrek, kterej nesnáším!! Tvrdili mi, že z lékořice se to určitě nevyrábí, ale i tak jsem další kola ráda vynechala.
Každopádně. Pokud někdo budete někdy cestovat přes Airbnb, určitě se nebraňte posezení s vašimi pronajímateli, pokud vám ho nabídnou. Byl to skutečně velice příjemný večer, při kterém jsem získala dokonalý pohled na to, jak to v dané zemi chodí a funguje. To si v průvodci fakt nepřečtete...:)
Den šestý: neděle 3. července
Dalším naším cílem bylo město Lindos, které je turisty asi nejoblíbenější. Byli jsme upozorněni, že tam nemáme jezdit v poledne, protože se prý jedná o nejteplejší místo celého ostrova. Poslechli jsme a vyrazili o něco později. Za pár dní cestování po ostrově jsem si už zvykla na to, že je to všude samá serpentýna, takže cesta byla docela fajn. Už při pohledu z dálky mi bylo jasné, proč turisti tohle město tak milují. Krásnější panorama jsem asi ještě neviděla.
Lindos je nejžádanějším letoviskem Rhodosu. Bohužel to tak vypadalo i na pláži. Naštěstí jsme skladní a vecpali jsme se mezi rozvalené Němky a chlápka, co půjčoval šlapadla. Koupačka parádní, slunce pálilo. Na fotce můžete vidět Akropoli, na kterou se samozřejmě lze vydat za kultůrou. My jsme nešli. Už jenom cesta z parkoviště na pláž nás zmohla. Při představě, že se drápeme x kilometrů do kopce místy, kde není skoro žádný stín, jsme to vzdali. Užívali jsme si moře a dovolenkovou atmosféru a sledovali z dálky ty chudáky, kteří se do toho krpálu vydali.. Mají můj obdiv!! :)
Tomáš byl tak hodný a nastudoval si, kde jsou lázně Kalithea, takže i tam jsme se nakonec podívali. Byli jsme velmi mile překvapení. Čekala jsem něco jako máme ve Varech a v Mariánkách.. Prostě trasu, na které jsou na různých místech prameny + nějakou budovu bývalých lázní.. Ve skutečnosti na nás čekalo krásné prostředí plné lehátek v polostínu, úžasná mořská zátoka, ve které se skvěle plavalo a pár falešný pramenů v podobě hadic přidělaných ke skále.. :) Skvělé místo pro relax i pokochání se..:)
Den sedmý: pondělí 4. července
Poslední den probíhal ve stejném duchu, jako ten první. Válečka na pláži v "našem" městě, kde nikdo kormě nás není. Poslední opalovačka, poslední řádění ve vlnách, poslední slovní fotbal a jiné blbinky. Rozhodli jsme se počkat si na západ slunce. Tomáš měl zjištěno, že slunce zapadá kolem osmé, pak byla v plánu večeře. Kolem čtvrté jsem začala mít hlad a řeknu vám, že delší čekání jsem ještě nezažila. V půl sedmé jsem to vzdala a šla si do bufetu u vedlejší pláže koupit aspoň hranolky. Ty mi ale Tomáš skoro snědl, takže jsem čekala dál.. A čekala a čekala.. A "TO BLBÝ SLUNCE" pořád né a né zapadnout. Nakonec jsem se dočkala. Bylo to asi kolem půl deváté. Musím říct, že to stálo za to sebetrýznění. Krásný závěr dovolené nám navždy bude připomínat selfí s tím tolik očekávaným úkazem! :)
Poslední večeři jsme si dali v taverně, ve které jsme byli první večer. Společnost nám tam dělalo snad dvanáct otravných koček, které jsou na ostrově fakt všude. Chvílema jsem se jich až bála. Jídlo opět skvělé, ale mrzí mě, že si nepamatuju, jak se taverna jmenovala. Když někdy někdo zavítáte do horní části města Theologos, jděte kolem kostela nahoru a určitě na ní narazíte. A pozdravujte tam od nás..:)
Den osmý: úterý 5. července
- konec-
PS: Jestli na vás článek místy působí nezáživně, tak se omlouvám. Psala jsem ho celkem třikrát od začátku. Holt stále ještě nejsem dokonale technicky zdatná...
Komentáře vytvořeny pomocí CComment